Dlouhé Stráně: výlet k „baterii“ české energetiky
V srdci Jeseníků, nad údolím Desné, leží jedno z nejzajímavějších technických míst u nás: přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Nahoře zrcadlo vody na hřebeni, dole jezero v údolí a mezi nimi skryté potrubí a obří strojovna vyhloubená ve skále. Je to parádní kombinace hor a techniky – a výlet, který baví děti, „ajťáky“ i milovníky výhledů.
Jak to funguje (a proč tomu říkáme „baterie“)
Přečerpávací elektrárna má dvě nádrže: horní na hřebeni a dolní v údolí. Když je v síti přebytky elektřiny (typicky v noci, při větru nebo o víkendu), elektrárna je spotřebuje – pumpy tlačí vodu nahoru. Když je naopak elektřiny málo (rána, špičky, zimní večery), pustí vodu z horní nádrže dolů přes turbíny a během desítek sekund začne dodávat výkon do sítě. Celý cyklus má účinnost zhruba tři čtvrtiny – něco se ztratí třením a vířením, ale ten klíčový přínos je jinde: síť dostane rychlou, stabilní rezervu, která vyrovná výkyvy a drží frekvenci. Dlouhé Stráně mají dvě reverzní soustrojí o celkovém výkonu cca 650 MW a spád přes půl kilometru, takže opravdu „zaberou“.
Krátké dějiny pod Jeseníky
Myšlenka na přečerpávačku v Jeseníkách se objevila už v 70. letech, stavba se potýkala s přestávkami i náročným terénem a do provozu se elektrárna dostala v letech 1996–1997. Horní nádrž leží na hřebeni v nadmořské výšce přes 1 300 m, spodní je na Divoké Desné u Koutů nad Desnou. Dnes elektrárna patří mezi vlajkové lodě české energetiky – technicky špičkové dílo, které zároveň zapadlo do krajiny tak, že nahoře uvidíte tiché jezero s panoramatem Pradědu a dole běžnou přehradu skrytou v lese.
Proč je důležitá právě dnes
Přečerpávací elektrárny jsou nejspolehlivější velkokapacitní úložiště elektřiny, které máme. Vyrovnávají nerovnoměrnou výrobu z větru a slunce, pomáhají při poruchách a zvládnou tzv. primární i sekundární regulaci – tedy jemné dorovnávání frekvence i rychlé „nastartování“ výkonu. Umějí tak předejít výpadkům a šetří klasické zdroje, které by jinak musely držet „horkou zálohu“.
Jak se tam dostat
Do Koutů nad Desnou jezdí přímé vlaky z Šumperka (trať 292). Z nádraží je to pár minut k Infocentru Dlouhé Stráně (v areálu Ski areálu Kouty), kde se rezervují prohlídky a odkud odjíždějí návštěvnické autobusy do elektrárny i k horní nádrži (v sezóně). Autem pojedete údolím Desné po silnici I/44, parkování je přímo u infocentra. Do horní nádrže nevede silnice pro veřejnost – buď jedete organizovaným minibusem, lanovkou na Medvědí horu a pak pěšky či na kole po asfaltové servisní cestě, anebo si dáte celodenní túru z údolí (počítejte s výrazným převýšením).
Návštěvnické prohlídky a co uvidíte
Prohlídky mají dvě části. Podzemní strojovna je srdce elektrárny: obří sál vyražený ve skále, kde průvodce vysvětlí, jak jedna mašina umí přepnout z pumpy na turbínu, co jsou rychlouzávěry a co všechno hlídá řídicí systém. Druhou hvězdou je horní nádrž: tichý ovál vody na hřebeni s výhledy na Jeseníky, Praděd a při dobré viditelnosti i dál. Sezónní minibusy jezdí až k hrázi; pěší a kolaři jdou poslední úsek po asfaltu. V zimě počítejte s větrem a ledem, v létě s přímým sluncem – nahoře není stín.
Celodenní výlet: technika, hory a výhledy
Ráno dorazte do Koutů nad Desnou na první prohlídku. V infocentru si vyzvedněte rezervaci a svezte se autobusem do podzemí. Po zhruba hodině a půl v technickém světě si dejte oběd v Koutech (restaurace v areálu, případně piknik u dolní nádrže). Po poledni vyjeďte lanovkou na Medvědí horu a vyrazte pěšky či na kole po servisní asfaltce k horní nádrži (počítejte přibližně s 6 km z hřebene a několika stovkami metrů převýšení; cyklisté ocení e-bike). U nádrže si dejte okružní procházku po hrázi – výhledy stojí za to. K večeru se vraťte stejnou cestou k lanovce a sjeďte dolů na zmrzlinu nebo kafe. Pokud jedete vlakem, nádraží je pět minut od areálu. Kdo má síly na delší túru, může sejít po zelené zpět do údolí bez lanovky; kolena se ozvou, ale panoramata to vynahradí.
Kdy jet a na co nezapomenout
Elektrárna má prohlídky celoročně, ale je dobré rezervovat předem (zejména víkendy a prázdniny). Horní nádrž je nejhezčí za jasného počasí, na jaře a na podzim se počítá s prudkým větrem, v létě vezměte čepici a vodu – nahoře pálí slunce. Do podzemí se hodí pevné boty a mikina (teplota je stabilně nižší). Cyklisté ocení, že asfaltovou cestu zvládnou i silniční kola; naopak auta mají na hřeben vstup zakázán.
Proč tenhle výlet stojí za to: Dlouhé Stráně ukazují, že energetika není jen v učebnicích. Na jediném místě pochopíte princip moderního úložiště, podíváte se do skryté katedrály ve skále a na konci dne si stoupnete na hráz s pocitem, že pod nohama je půl kilometru pádu, který se na povel mění ve světlo v našich zásuvkách. A to je zážitek, na který se nezapomíná.
