Svatojánské proudy: výlet po břehu Vltavy, kde řeka kdysi bouřila

Hledáš výlet, který má atmosféru, příběh i pěknou porci říční romantiky? **Naučná stezka Svatojánské proudy** vede místem, kde se Vltava dřív drala skalnatým korytem tak bouřlivě, že byla postrachem vorařů i parníků. Dnes je průrva uklidněná **Štěchovickou přehradou**, ale **stezka po někdejší vlečné cestě** zůstala. A je to paráda: skály, tunýlky ve skále, výhledy na širokou hladinu a tabule, které vyprávějí, jak to tu vypadalo, když Vltava uměla řvát.

Trocha historie

Svatojánské proudy byl úsek Vltavy sevřený skálami mezi dnešními Štěchovicemi a Slapy. Tok byl plný balvanů a peřejí, kterým se říkalo „proudy“. Voraři tudy proplouvali jen v určitých stavech vody, parníky se často nechávaly tahat po břehu. Na přelomu 19. a 20. století se vytesaly galerie a tunely pro vlečné lana i pěší. V letech 1938–1944 vyrostla Štěchovická přehrada a peřeje zmizely pod hladinou – ale cestička pod skalami zůstala a dnes slouží turistům. Stezka tak není „jen“ hezká procházka; je to živé muzeum technologie a řemesel spojených s řekou.

Pro koho je stezka vhodná

Nadšení budou výletníci z Prahy a okolí, protože nabízí poctivý půldenní až celodenní zážitek bez složité dopravy a s pocitem, že jste opravdu „z města venku“. Stezka potěší rodiny se školními dětmi, které jsou zvyklé na užší pěšiny; terén vede místy těsně nad vodou a zábradlí není všude, takže malé průzkumníky je dobré mít na očích. Milovníci historie a techniky si užijí autentickou vlečnou cestu, tunýlky a vytesané galerie a k nim příběhy vorařů, paroplavby i stavby přehrady. Běžci a svižní chodci ocení členitý trail s rytmem schodů a kamenů a bez velkých převýšení; naopak pro kočárky, vozíky a úplné začátečníky to není ideální destinace, protože úseky nad vodou vyžadují jistotu v kroku a odolnější obuv.

Trasa v kostce

Nejčastější varianta začíná ve Štěchovicích, kde se dá pohodlně doplnit voda a jídlo, a pokračuje po pravém břehu Vltavy směrem na Třebenice nebo dál na Slapy. Cestou se střídají široké úseky pod listnatými stromy s úzkými galeriemi vytesanými přímo ve skále; místy projdete nízkým tunelem, jinde krátkým schodištěm, které překonává skalní výběžek. Délka záleží na zvolené cílové stanici: k Třebenicím počítejte přibližně 8–9 km, až na Slapy zhruba 11–12 km jedním směrem. Čistý čas chůze se pohybuje mezi 2,5 a 4 hodinami, ale je škoda spěchat – vyhlídky na hladinu „jezera“ a možnost sednout si na sluncem vyhřátý kámen stojí za pár pauz. Zpět se vracíte buď autobusem, nebo po protějším břehu, čímž z výletu uděláte delší okruh s jinou perspektivou na kaňon.

Praktické tipy (fakt se hodí)

Na nohy si vezměte pevné boty s hrubší podrážkou, protože kořeny i mokré kameny kloužou a v úzkých místech je jistota kroku k nezaplacení. Počítejte s tím, že zábradlí není všude a stezka místy vede nablízko hladiny; dětem i psům proto dopřejte vodítko a dohled. Vodu a svačinu mějte s sebou, protože občerstvení najdete hlavně na začátku a konci trasy, nikoli „uprostřed“. Nejhezčí období je jaro a podzim, kdy jsou barvy výrazné a výhledy nebrání listy; v létě nabízí skály příjemný stín, ale v horku oceníte větší zásobu tekutin. Předem si zkontrolujte jízdní řády navazujících autobusů a sledujte stav vody či výstrahy – po vydatných deštích může být část pěšiny vlhčí a kluzká. A nakonec prosba za místní přírodu: držte se značené trasy, nescházejte po kamenitých svazích k vodě a nenechávejte po sobě nic než otisky podrážek.

Kratší varianty a „bonusy“

Pokud vyrážíte s menšími dětmi nebo chcete pouze „ochutnávku“, udělejte si krátkou otočku ze Štěchovic: vydejte se podél vody, užijte si první skalní pasáže a tunýlky a vraťte se ve chvíli, kdy začne ubývat energie – zážitek bude plnohodnotný i bez celého úseku. Když máte naopak chuť na celodenní pochod, dojděte až na Slapy a vraťte se autobusem.

Za „bonus“ považujeme vyhlídky z horního břehu: pokud se vracíte pěšky, zkuste na pár místech vystoupat nad hladinu a podívat se na kaňon shora – uvidíte křivku řeky, která se zespodu ztrácí.

A jestli máte zvídavou posádku, stáhněte si předem staré fotografie Svatojánských proudů z online sbírek muzeí a srovnávejte, co zůstalo a co pohltila přehrada; stezka díky tomu získá další rozměr a děti si odnesou víc než kilometráž v nohách.

Co se cestou dozvíte a co uvidíte

Naučné tabule připomenou vázání vorů, první parníky, stavbu přehrady, energetiku i proměnu krajiny pod hladinou. K tomu připočti skalní vyhlídky na širokou „Štěchovickou přehradu“, písečné zátoky na přestávku a jarní koberce sasanek a dymnivek pod listnáči. V létě je naopak příjemný stín skal, a když se zvedne vánek, hladina se tříští o kamenné břehy skoro jako kdysi – jen bez hřmotu peřejí.