„O hodinu zpět“: proč vlastně měníme čas a co to dělá s lidmi i se zvířaty

Na konci října se každoročně vracíme ze „světlejšího večera“ do **středoevropského (zimního) času**. Hodiny se posunou o hodinu zpět, ráno je najednou světleji a večer dřív tma. Pro jedny úleva, pro druhé roky omílané martýrium. Co nás k přechodům mezi časy dovedlo, jaké mají dopady na psychiku, spánek a proč jimi trpí i zvířata?

Jak to začalo: od válek k energetice a zase zpět

Nápad s „letním časem“ se na přelomu 19. a 20. století objevoval v různých zemích, ale naplno se prosadil až za první světové války – s argumentem úspory paliv a lepšího využití denního světla. Po válce často mizel a vracel se znovu ve druhé světové válce a v ropné krizi 70. let. V Československu se letní čas trvale obnovil v roce 1979.

Z dnešního pohledu je energetický přínos sporný: spotřebu formují hlavně průmysl, klimatizace a vytápění, nikoli jen večerní světla. Přesto tradice přetrvala – a s ní i každoroční podzimní návrat na standardní čas, kterému se lidově říká „zimní“.

Co posun udělá s hlavou a tělem

Naše vnitřní hodiny (cirkadiánní rytmus) se řídí světlem. Ranní denní světlo posouvá bdělost dřív, večerní světlo ji naopak oddaluje. Posun o hodinu narušuje načasování spánku, hormonů i teploty těla. Podzimní návrat „o hodinu zpět“ je sice mírnější než jarní „dopředu“, přesto má reálné účinky:

pár dní až týden horší usínání či brzké probouzení;
rozhozená nálada a soustředění, zejména u citlivějších a u dětí;
větší únava odpoledne, protože se stmívá výrazně dřív;
rychlejší nástup podzimního splínu u lidí náchylných na nedostatek světla.

Z hlediska bezpečnosti se v prvních dnech po změně času zmiňuje víc nehod při cestách z práce, kdy řidiče náhle zastihne tma; v kombinaci s deštěm a listím na vozovce to není detail.

Psychika: tma krade energii, světlo ji vrací

Krátký den je pro mozek náročný. Méně světla = méně serotoninu a posunutá produkce melatoninu. I robustní lidé vnímají změnu jako pokles elánu; u části populace se přidává sezónní deprese. Co pomáhá?

Ranní světlo do očí co nejdřív po probuzení – venku i za šera je ho víc než u žárovky.
Krátká chůze po obědě, ideálně venku.
Večer tlumit ostrá světla a obrazovky, ať mozek dostane signál k přistání.

Jinými slovy: když nám posun vezme světlo večer, je rozumné přidat ho ráno a uprostřed dne.

Děti a chronotypy: proč to některým sedí a jiným ne

„Skřivani“ snášejí návrat na standardní čas lépe – dřívější svítání je pro ně plus. „Sovy“, zejména teenageři s přirozeně pozdějším usínáním, se často cítí několik dní rozhození: večer ještě bdělí, ráno ne a ne se probrat. Pomůže stálý čas usínání, ranní světlo a pár dní bez prudkých večerních aktivit.

Zvířata: biorytmus nezná hodinky

Domácí mazlíčci i hospodářská zvířata nečtou kalendář – řídí se světlem, zvuky a rutinou. Pes čeká na procházku a krmení „podle vnitřních hodin“, krávy mají zavedenou dojení rutinu, slepice jdou spát se soumrakem. Náhlý posun v krmení či venčení je stres: zbytečné kňučení, neklid, u dojnic přechodné snížení dojivosti. Ideální je přechod během několika dnů – krmení a venčení posouvat po 10–15 minutách, než se „srovnáme“.

Prakticky: jak přechod zvládnout s co nejmenším šokem

Týden předem posouvejte zhasínání a budík o 10–15 minut denně směrem k novému času.
V den změny si nezkracujte ráno: roztáhněte žaluzie, dejte si pár minut venku, dopřejte snídani.
Hýbejte se: krátké vyjití na světlo po obědě dělá s „odpolední mlhou“ divy.
Řiďte večerní světlo: teplejší lampy, méně obrazovek; ložnice chladnější a tmavá.
Dětem i zvířatům posunule upravte režim během několika dnů, ne skokem.

Co s budoucností změn času

O „zrušení přechodů“ se vedou debaty řadu let. Společnou evropskou dohodu se zatím najít nepodařilo – a není shoda ani na tom, zda by „natrvalo“ zůstal standardní čas (lépe souzní s východem a západem slunce), nebo letní (delší večerní světlo v létě). Z pohledu biologie většina spánkových expertů preferuje standardní čas: lépe se potkává s vnitřními hodinami většiny populace.

Pointa na závěr: Změna času je kulturní nástroj, ne přírodní zákon. Historicky dávala smysl hlavně v dobách, kdy se sledovala každá kilowatthodina. Dnes nese víc režijních nákladů na zdraví a pohodu než dřív. Dokud ji máme, stojí za to vědomě pracovat se světlem, pohybem a rutinou – nám i našim zvířatům přechod ulehčí. A možná se jednou přikloníme k času, který se řídí spíš východem a západem slunce než ekonomickou úvahou starou půl století.