Ofsajd v hokeji: jednoduché, přesné a s praktickými příklady

Ofsajd v ledním hokeji brání vyčkávání útočníka u branky a nutí útočící tým dobývat pásmo **s pukem**, ne jen rychlým sprintem bez něj. Vysvětlíme si, kdy ofsajd nastane a jak ho jednoduše poznat.

Jak přesně funguje modrá čára

Modrá je hranice. Puk musí být „první“, tzn. celý překročit čáru (v dnešním výkladu se bere rovina čáry – brusle se jí nemusí dotýkat, nesmí ji ale celou překročit).

Dokud má útočník alespoň jednu brusli na modré/„nad“ její rovinou, není v pásmu. Jakmile obě brusle přejdou do pásma před pukem, je to ofsajd.

Kdy se ofsajd posuzuje

Důležitý je okamžik, kdy puk přechází modrou – pomyslná „fotka“. Co se stane desetinu sekundy potom (a kam kdo dojede), už pravidlo nemění.

Koho vlastně sledovat: „nejrychlejšího“ vs. „nejpomalejšího“

Tady se často chybuje a pomůže jednoduché pravidlo podle situace:

• Vjezd do útoku: sleduj „nejrychlejšího“ útočníka bez puku. Právě on nejčastěji překročí modrou dřív než puk a udělá ofsajd.

• Zpožděný ofsajd: sleduj „nejpomalejšího“ útočníka. Když čárový zvedne ruku, útočící tým se může „omilostnit“ návratem všech hráčů za modrou do středního pásma. Rozhodující je poslední (nejpomalejší), který ještě uvnitř zůstal – ten tag-up buď stihne, nebo ne.

Zpožděný ofsajd (tag-up) bez bolesti hlavy

Čárový nezapíská hned, jen zvedne ruku. Útočníci nesmí hrát puk v útočném pásmu, dokud se všichni nevrátí za modrou. Jakmile to stihnou, ofsajd se zruší a může se pokračovat. Pokud některý útočník puk v pásmu hraje ještě před výjezdem všech hráčů, následuje hvizd.

Vjezd s pukem vs. přihrávka přes modrou

• Vjezd s pukem na holi: Hráč s pukem může do pásma kdykoli – puk je prvním „vstupujícím“. Spoluhráči čekají, až puk celý přejde modrou, a teprve pak smí dovnitř.

• Přihrávka přes modrou: Puk musí překročit modrou dřív než kdokoli z útočníků, kteří ho budou hrát. Pokud je příjemce už v pásmu a přihrávku hraje, je to ofsajd.

• Teč vs. záměrná hra obránce: Náhodná teč obránce ofsajd neruší. Záměrná, kontrolovaná přihrávka/odehrání obránce do vlastního pásma může ofsajdovou situaci zrušit (neplatí u „obranného“ zákroku).

Může hráč „vystavit sám sebe“ do ofsajdu? Ano.

Ofsajd je sice týmový přestupek, ale konkrétní hráč ho může spáchat sám:

1. Puk na hraně modré: Útočník si „ťukne“ puk dopředu, ale obě jeho brusle mezitím přejdou modrou – puk je ještě na čáře/před ní → ofsajd bez pomoci kohokoli jiného.

2. Stojí v pásmu, puk teprve přijde: Útočník čeká uvnitř, spoluhráč pošle puk přes modrou a „čekající“ ho zahraje → ofsajd způsobil on. (Výjimkou je, když soupeř záměrně pošle puk do svého pásma – pak o ofsajd nejde.)

Časté situace, které matou

• „Mám brusli ve vzduchu nad modrou, je to ofsajd?“ V top soutěžích se bere rovina – pokud brusle nepřešla celou rovinou čáry, ofsajd to není.

• „Přihrávka dozadu v pásmu.“ Směr přihrávky neřešíme; jakmile puk legálně překročil modrou, můžete si v pásmu přihrávat libovolně.

• „Puk se odrazí od rozhodčího.“ Rozhodčí je „součást ledu“ – odraz nemění to, kdo překročil pásmo první.

• „Úmyslný ofsajd“ a buly: Když tým zjevně a záměrně nahraje do pásma s hráčem v ofsajdu, rozhodčí posune vhazování hlouběji do jejich obranné třetiny.

Jak to správně „číst“ v televizi i na stadionu

1. Vjezd: oči na puku a na nejpřednějším útočníkovi bez puku. Překročil modrou dřív než puk? Připrav se na hvizd.

2. Výjezd: oči na posledním útočníkovi, co se vrací z pásma. Stihne obě brusle za modrou, než se puk znovu začne hrát v útoku? Pak se hraje dál.

A to je celé – žádná magie, jen pořadí „puk první“ a správné oko na modré čáře.