Ofsajd ve fotbale: jednoduché vysvětlení jedné pomyslné čáry

Ofsajd (angl. offside) je pravidlo, které brání útočníkům „čekat u brány“ na jednoduchou přihrávku. Má ze hry udělat férový souboj o prostor, ne loterii na číhanou. Zní to složitě, ale ve skutečnosti jde o tři otázky: **kde stojíš, kdy se to posuzuje a co děláš**.

1) Kde stojíš: ofsjadová pozice

Hráč je v ofsajdové pozici, pokud v okamžiku přihrávky spoluhráče platí zároveň:

• je v soupeřově polovině (na půlce být může – čára patří k „neofsajdu“),

• jakákoli část těla, kterou se dá dát gól (hlava, trup, nohy; ruce a paže se nepočítají) je blíž soupeřově brankové čáře než míč a zároveň než předposlední protihráč (většinou brankář + jeden obránce, ale klidně dva obránci, když gólman vyběhne).

Tohle je jen pozice. Ještě to neznamená přestupek.

2) Kdy se to posuzuje: moment přihrávky

Ofsajd se „zamrazí“ v okamžiku, kdy spoluhráč odehraje míč. Na tom, kam hráč doběhne potom, už nezáleží. Proto vidíte asistenta s praporkem chvilku po akci – čeká, jak se zapojí hráč, který *v okamžiku přihrávky* stál podezřele.

3) Co děláš: aktivní zapojení do hry

Z ofsajdové pozice se stává ofsajd pouze, když se hráč aktivně zapojí:

• zahraje míč (dotkne se přihrávky),

• překáží soupeři (blokuje mu výhled/trať, snaží se hrát míč a ruší obránce, brankáře),

• těží z odrazu (míč se odrazí od tyče, obránce nebo brankáře – „save“ – a on z toho má výhodu).

Když v ofsajdové pozici stojí, ale nezasáhne a do míče jde spoluhráč přibíhající zezadu, ofsajd to není.

Co ofsajd není (časté omyly)

• Není ofsajd po rozehrání od branky, rohovém kopu ani autu – klidně můžete stát u brankáře.

• Není ofsajd ve vlastní polovině.

• Není ofsajd, když přihrávku záměrně (kontrolovaně) zahraje obránce – tím se „resetuje“ situace. Výjimka: když jde o zákrok–záchranu (save), reset se nepočítá.

Pár modelových situací v hlavě

• „Číhaná“ za obranou: Útočník stojí za všemi kromě brankáře, spoluhráč centruje. Pokud je při centru blíž bráně než míč i předposlední obránce, a pak míč hraje – ofsajd.

• Chytrý náběh na čas: V momentu přihrávky je útočník ještě v linii s předposledním obráncem → v pořádku, i když o půl vteřiny později uteče o tři metry.

• Stínění gólmana: Útočník stojí v ofsajdové pozici a brání gólmanovi ve výhledu na střelu spoluhráče. I bez dotyku míče → ofsajd (ruší soupeře).

• Teč obránce: Střela se náhodně odrazí od beka k hráči, který stál v ofsajdu → ofsajd (zisk výhody po odrazu). Kdyby obránce míč zpracoval a chtěl přihrát, ale pokazil to, ofsajd už není (záměrná hra obránce).

Jak to sledují rozhodčí a VAR

Asistent rozhodčí hodnotí moment přihrávky a „linii“ s předposledním obráncem. U těsných situací může zásah VAR zkontrolovat, zda nějaká hratelná část těla (ne paže) byla opravdu blíž bráně. U některých soutěží pomáhá poloautomatický ofsajd – kamery a senzory propojí míč a hráče a kreslí přesné čáry. Verdikt je pořád o momentu dotyku míče a těle, kterým lze dát gól.

Praktické tipy pro fanouška (a pro hráče)

• Dívejte se na míč v okamžiku přihrávky a současně si všímejte druhé nejzadnějšího obránce.

• Pamatujte, že ruce nepočítáme – rozhoduje hlava, trup, nohy.

• Útočníkům pomáhá „vyběhnout na čas“: start až s dotykem spoluhráče, ne o vteřinu dřív.

• Obránci drží kompaktní linii – kdo ji poruší, „nechává“ soupeře ve hře.

Zkratka do kapsy

Ofsajd = v soupeřově půlce, hratelná část těla blíž bráně než míč i předposlední obránce v okamžiku přihrávky, a následně aktivní zapojení (dotek, rušení, výhoda z odrazu).

Výjimky: aut, roh, odkop od branky – ofsajd se neposuzuje.

Reset: záměrná hra obránce (ne „záchrana“) ruší ofsajdovou výhodu.

A to je celé kouzlo. Žádná černá magie – jen čára, načasování a zapojení do akce. Příště u televize už praporek asistentova rozhodnutí uvidíte dřív, než ho zvedne. ⚽️