Svatý Martin – 11. listopadu: příběh pláště, husí pečínky a prvního vína

Svatomartinské ráno má zvláštní atmosféru. V kalendáři je po dušičkách první „světlo“ – den, kdy se dřív uzavíral hospodářský rok, zapalovaly lucerničky, slavily jarmarky a vůně pečené husy se mísila s očekáváním první sněhové přeháňky. Co všechno k 11. listopadu patří, kde se to vzalo a jak svátek prožít dnes?

Kdo byl svatý Martin

Martin z Tours († 397), původem z Panonie (dnešní Maďarsko), byl římský voják, který se podle legendy u Amiens rozdělil o svůj plášť s promrzlým žebrákem. V noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný v téže polovině pláště – Martin se nechal pokřtít, opustil armádu, stal se mnichem a později biskupem v Tours. Uctíván je jako patron vojáků, jezdců, cestujících, chudých, vinařů i hospodářů. Motiv rozděleného pláště z něj dělá také patrona sdílení a charity.

Proč husa, víno a „bílý kůň“

• Husa: Podle jedné pověsti se Martin skrýval před volbou biskupem ve husejnici; husy ho prozradily svým kejháním – a dodnes „za trest“ končí na pekáči. Pro realističtější vysvětlení není třeba k legendám: po podzimních pracích bylo v listopadu housat nejvíc, sádlo, játra i kaldoun byly ideální zásobou na zimu.

• Mladé víno: Po vinobraní je první větší ochutnávka právě v listopadu. V Česku se od roku 2005 obnovila tradice Svatomartinského vína se společným uvedením v 11:11 – jde o čerstvá, lehká vína z aktuální sklizně (nejčastěji Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský, Modrý Portugal a Svatovavřinecké).

• „Svatý Martin na bílém koni“: V lidové představě přijíždí Martin na koni se sněhem. Je to první velká zimní pranostika – ne jistota, ale signál, že se lámou roční rytmy.

Jak se slavil listopadový „konec roku“

V českých zemích i široce po Evropě byl Martinmas (Martinův den) hranicí hospodářského roku. Uzavíraly se nájmy, vyplácela čelední služba, konaly se jarmarky a dobytčí trhy. V církevní tradici začínal „martinský půst“ – dřívější čtyřicetidenní předadventní zdrženlivost, dnes připomínaná spíš symbolicky. Na Moravě a ve Slezsku se držely posvícenské zvyky, ve městech průvody s koňmi a v posledních letech stále oblíbenější lampionové/„lucerničkové“ průvody (paralela k německému *Martinszug*).

Tradiční menu a zvyky u stolu

• Pečená husa se solí, kmínem a jablky nebo majoránkou, nejčastěji s červeným/ bílým zelím a knedlíky (houskové či bramborové).

• Kaldoun – silná polévka z husích drobů se zeleninou a nudlemi.

• Lokše – tenké bramborové placky (zejména na Slovensku a na Moravě), maštěné husím sádlem.

• Martinské rohy / rohlíčky – rohlíky plněné mákem či ořechy, tvarované do podoby „rohu“; odkaz na biskupskou berlu nebo na rohy hus.

• První víno – symbolicky „křtěné“ či požehnané, u nás s logem jezdce na koni.

Pranostiky a co „pověděl“ listopad

Lidová meteorologie si svatého Martina oblíbila. Nejznámější rčení říkají:

• „Na svatého Martina bývá bílá peřina.“ – očekávání prvního sněhu.

• „Svatý Martin přijíždí na bílém koni.“ – sněhový symbol, ne nutně realita.

• „Je-li na Martina jasno, bývá zima časná.“

• „Na svatého Martina kouřívá se z komína.“ – začíná topná sezóna.

• „Na svatého Martina drž peří do peřin.“ – čas draní peří a domácích prací.

• „Když na Martina prší, nepřestane do Vánoc.“ – varování před dlouhou slotou.

Pranostiky vznikly z vícekrokové zkušenosti hospodářů; v éře klimatické změny je berme jako poezii ročních rytmů, ne jako předpověď.

Jak se svátek proměnil a co z něj vzít dnes

Svatý Martin propojoval charitu, řemeslo, víno i vojsko. V moderní podobě se vyplatí zvýraznit tři roviny:

1. Sdílení – Martinův plášť je výzva k pomoci. Mnohá města spojují svatomartinské slavnosti se sbírkami na charitu či noclehárny.

2. Komunita – setkání na náměstí, průvod s lucernami, společný přípitek mladým vínem v 11:11 a večerní rodinné menu.

3. Poctivé jídlo – husa „z Martina“ dává smysl sezónně; kdo maso nejí, může zvolit „husí“ menu po našemu: dýňový kaldoun, pečené zelí s jablky, lokše s uzenou paprikou a jablečným chutney, k tomu mladé moštové „nealko“.

Malý průvodce svatomartinským dnem (11. listopadu)

• 11:11 – slavnostní otevření mladých vín, symbolický přípitek.

• Odpoledne – lucerničkový průvod a vyprávění legendy o plášti; ve školách jednoduché divadélko nebo tvoření luceren.

• Večer – svatomartinská večeře: husa nebo její vegetariánská varianta, zelí, knedlíky/ lokše, kaldoun či krém z dýně; na stůl zapalte svíci – světlo uprostřed pozdního podzimu.

Zajímavosti a drobné souvislosti

• V mnoha evropských zemích je 11. listopad Den válečných veteránů (Armistice Day / Remembrance Day) – časová souvislost se sv. Martinem, patronem vojáků, je symbolická.

• V češtině se ujal i obrat „martinská husa“ pro celé slavnostní menu; husí sádlo bylo dříve cennou surovinou na zimu.

• Středověký „martinský půst“ inspiroval pravidla střídmosti do Vánoc; moderní pojetí to může proměnit ve vlídnější předadventní hygienu: méně shonu, více ticha, procházky, světlo luceren.

Shrnutí

Svatý Martin je víc než folklór a víno. Je to příběh štědrosti, která rozdělením neubývá, oslava sklizně a malý „nový rok“ hospodářů, ale také pozvánka do zimy se světlem v ruce. Ať už vám letos přijede na bílém koni, nebo jen „na dešti a větru“, 11. listopad stojí za to prožít spolu – s kouskem teplé kuchyně, pohárem nového vína a něčím z vlastního „pláště“ pro druhého.