Karlův most: gotický gigant, který spojil Prahu a přežil povodně i dějiny

Karlův most je víc než turistická atrakce. Je to páteř středověké Prahy, technický zázrak své doby a galerie pod širým nebem. Stojí na místě, kde Vltavu překonával už Juditin most z 12. století – ten však roku 1342 zničila velká povodeň. Město potřebovalo novou, spolehlivější tepnu mezi Starým Městem a Malou Stranou. A tak král Karel IV. rozhodl o výstavbě mostu, který bude odpovídat ambicím jeho hlavního města i římského císaře.

Kdy a jak se Karlův most stavěl

Základní kámen byl položen 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut – kroniky zaznamenaly i tuto minutku; legenda tvrdí, že šlo o oblíbené Karlovo numerologické datum 1357-9-7-531. Stavbu vedla parléřovská huť spjatá se stavitelem katedrály Petrem Parléřem; v pramenech se objevují i jména raných mostmistrů, ale rozhodující otisk nese právě okruh Parléřů. Most se budoval postupně po šestnácti obloucích nesených patnácti pilíři s mohutnými ledolamy. Kámen – především pískovec z okolních křídových pánví – se vozil po řece i po souši. Malty byly vápenné s organickými přísadami; vypráví se o „vejcích do malty“ z celé země, ale to patří spíš k místní legendě než k laboratorně doložené receptuře. Most byl pro běžný provoz hotov na přelomu 14. a 15. století; na jeho obou koncích vyrostly mostecké věže – na Starém Městě jedna z nejkrásnějších gotických bran Evropy.

Rozměry jsou působivé i v dnešní době: zhruba 516 metrů délky, skoro 10 metrů šířky, 16 klenebních polí. Až do roku 1841 šlo o jediný pražský most přes Vltavu.

Od Kamenného k Karlovu

Po staletí se mu říkalo prostě Kamenný nebo Pražský most; teprve roku 1870 získal oficiálně jméno Karlův. Sloužil všemu myslitelnému – od královských průvodů přes tržnice a řemeslné dílny až po běžnou dopravu. Auta po něm jezdila ještě ve 20. století; definitivně pouze pro pěší je most od roku 1965.

Galerie pod otevřeným nebem

Když se most dokončil, nestála na něm jediná socha. Slavná barokní podoba vznikla až mezi koncem 17. a začátkem 18. století, kdy byl most postupně osazován třiceti sochami a sousošími českých patronů, světců a biblických postav. Podíleli se na nich nejlepší tvůrci své doby – Matyáš Bernard Braun a Jan Brokoff se synem Ferdinandem Maxmiliánem. Nejslavnější je bronzová socha sv. Jana Nepomuckého (1683), kolem níž se dodnes točí pověsti o doteku pro štěstí. Originály mnoha soch dnes kvůli ochraně odpočívají v lapidáriích a na mostě stojí kopie – laik rozdíl nepozná, kámen ale přežívá o generace déle.

Povodně a rány osudu

Karlův most přežil husitské války, četné požáry i mnoho povodní. Z těch novodobých je nejznámější 1890, kdy se proti pilířům nahromadily naplaveniny a proud strhl tři oblouky a dva pilíře na malostranské straně; několik soch tehdy voda odnesla a byly nahrazeny. Velké zkoušky přišly i v letech 2002 a 2013 – most zůstal stát, ač se voda valila přes ledolamy a zaplavila přilehlé ulice. Každé takové století připomíná, proč stavitelé věnovali tolik péče základům, ledolamům a kamennému zdivu.

Milníky a proměny

• 14.–15. století: dokončení mostu a opevnění obou předmostí věžemi.

• 1683–1714: barokní proměna v sochařskou galerii (většina dnešních soch).

• 1870: pojmenování „Karlův most“.

• 1890: velká povodeň a následná rekonstrukce v duchu tehdejší památkové péče.

• 1965: uzavření pro automobilovou dopravu; most se stává pěší tepnou historického centra.

• 2007–2010: rozsáhlejší opravy kamenného pláště a izolace kleneb (a také debaty o správných postupech – Karlův most je vděčný i kontroverzní pacient).

Kolik „spolkl“ materiálu a co na něm fascinuje techniky

Karlův most je učebnice středověkého inženýrství. Předstihuje dobu důrazem na hluboké založení pilířů, ledolamy tvarované proti síle proudu i chytré využití bednění a vorových plošin při zakládání ve vodě. Na stavbu padly tisíce tun pískovce, vápna a dřeva; logistiku zajišťovala Vltava – stavební materiál se splavoval. Mostní těleso drží vázané kvádříkové zdivo a uvnitř kleneb systém výplní a odlehčení, který stavitelé průběžně ladili.

Proč nás pořád přitahuje

Možná je to úžasná vyhlídka na panorama Pražského hradu. Možná příběh stavby, v němž se potkávají král, hvězdáři i tvrdá práce kameníků. A možná prostě fakt, že přes veškeré proměny dodnes plní to, kvůli čemu vznikl: spojuje břehy a lidi. Když se po ránu zvedne mlha a kamenné oblouky se zrcadlí ve vodě, je jasné, že některé mosty nepřekračují jen řeku, ale i čas.

Tip pro návštěvníky: Nejkrásnější je Karlův most brzy po svítání nebo pozdě večer. Když se zastavíte u Staroměstské mostecké věže, uvidíte most tak, jak jej chtěli vidět jeho stavitelé: jako slavnostní bránu do města, které si na něj do dneška chodí pro atmosféru i klid.