Největší železniční katastrofa v Česku: Příběh tragédie u Stéblové

V mlhavém podvečeru 14. listopadu 1960 se mezi Pardubicemi a Hradcem Králové odehrála čelní srážka dvou osobních vlaků, která si vyžádala 118 životů a 110 zraněných. Dodnes jde o nejhorší železniční nehodu na našem území. Co přesně se stalo, proč se vlaky ocitly na jedné koleji a jak probíhala dramatická záchranná akce?

Dva vlaky, dvě odlišné soupravy

Směrem od Liberce přes Hradec Králové do Pardubic přijížděl osobní vlak 608 vedený parní lokomotivou řady 354.7 (stroj 354.7128) a dlouhou směsí poštovního, nákladního, služebního i osobních vozů. Proti němu vyrazil z Pardubic do Hradce osobní (motorový) vlak 653, sestavený z dvojice motorových vozů M 131.1 („Hurvínek“) s čtyřmi přípojnými vozy uprostřed. Křižovat se měly ve stanici Stéblová na jednokolejné trati.

Křižování, které se zvrtlo

Podle plánu zastavil vlak 608 ve Stéblové v 17:40 a měl vyčkat příjezdu protijedoucího motorového vlaku 653, pro nějž byla stavěna vjezdová cesta. Stanice tehdy používala mechanické vjezdové i odjezdové návěstidlo; sloužil zde výpravčí a výhybkář, viditelnost v husté mlze byla kolem padesáti metrů.

„Zelené světlo“ v mlze: řetěz lidských omylů

Klíčovým momentem bylo záhadné zelené světlo, které zahlédl starší průvodčí u dopravní kanceláře a mylně je považoval za odjezdový pokyn. Návěst předal dál, vlakvedoucí ji potvrdil a vlak 608 se rozjel – ačkoliv odjezdové návěstidlo bylo v poloze „Stůj!“. Pozdější šetření původ světla neurčilo (mohlo jít i o zelený filtr kapesní svítilny personálu). Lokomotiva 608 při odjezdu „rozřízla“ výhybku č. 1 na pardubickém zhlaví a vyjela proti přijíždějícímu 653.

Zoufalé pronásledování a telefon, který zazvonil pozdě

Když výpravčí pochopil, že 608 odjíždí bez svolení, snažil se vlak zastavit návěstmi i pískáním a výhybkář se jej pokusil marně dohnat na kole. Současně se výpravčí pokoušel volat na traťové stanoviště č. 10 (u přejezdu mezi Stéblovou a Semtínem), aby varoval službu a zastavil přijíždějící 653 – telefon byl však zvednut až po průjezdu vlaku. V tu chvíli už se oba vlaky řítily proti sobě.

Srážka v 17:42 a řetězová destrukce

K čelnímu nárazu došlo okolo 17:42 asi 1,5 km od Stéblové (uvádí se km 8,055–8,099). Parní vlak 608 jel zhruba 55 km/h, motorový 653 asi 60 km/h; brzdy už situaci nezachránily. Dlouhý kotel parní lokomotivy ochránil strojní četu 608, zato lehké vozy 653 utrpěly drtivá poškození: první motorový vůz se zvedl na čelo parní lokomotivy, přípojné vozy se mačkaly jeden do druhého a zadní motorový vůz se odtrhl.

Kotel nevybouchl: rozhodnutí, které rozpoutalo požár

Aby nedošlo k výbuchu kotle, strojvedoucí s topičem z 608 podle předpisů vysypali žhavé topeniště. Žhavé uhlí však okamžitě zapálilo unikající naftu z motorového vozu 653 a plameny šlehaly do výšky několika metrů. Oheň zkomplikoval vyprošťování a zvýšil tragickou bilanci.

Záchranná akce v ohni a mlze

Na místo vyrazili hasiči, zdravotníci, vojáci i místní lidé; zřídilo se improvizované ošetřovací místo a rozjely se sanitky do Pardubic a Hradce. Jeřábové vlaky odklízely trosky. Poslední přeživší byl nalezen kolem 23. hodiny, ale zemřel po transportu. Následující den kolem 11:30 byly práce ukončeny a ve 12:30 projel místem první vlak.

Bilance a vyšetřování

Katastrofa si vyžádala 118 obětí a 110 zraněných. Vyšetřování dospělo k závěru, že hlavní příčinou bylo odjetí vlaku 608 bez svolení výpravčího a projetí „Stůj!“, umocněné špatnou viditelností a tehdejšími omezeními mechanické signalizace. Členové posádky vlaku 608 byli soudně potrestáni. Tragédie se stala impulzem k modernizaci bezpečnostních zařízení na železnici.

Místo paměti

U trati stojí památník obětem neštěstí; každý listopad se zde připomíná mrazivá lekce z ceny lidské chyby i významu technických zábran, které mají omylům zabránit dřív, než se změní v nenávratnou zkázu.