Pražská defenestrace 1419: den, kdy z oken létali radní a začaly husitské války

„Defenestrace“ zní učeně, ale význam je prostý: vyhození z okna (z latinského *de fenestra*). V Praze se tím slovem proslavily hned dvě události 15. století – ta slavnější roku 1419 a další roku 1483. Tady je příběh té první, která obrátila české dějiny naruby.

Co bublalo pod povrchem

Po upálení Mistra Jana Husa (1415) se z náboženské kritiky stal masový reformní pohyb. Pražané žádali přijímání „pod obojí“ (chléb i víno všem), skromnější církev a potírání korupce. Městsá rada Nového Města zůstávala spíše loajální ke králi Václavovi IV. a katolické hierarchii, zatímco ulice byla čím dál radikálnější. Jiskru zažehla věznění husitských stoupenců na novoměstské radnici.

30. červenec 1419: průvod, kámen a okna

V neděli 30. 7. 1419 vyšel z kostela Panny Marie na Slovanech (Emauzy) mohutný průvod věřících vedený charismatickým kazatelem Janem Želivským. Mířili k Novoměstské radnici, aby dosáhli propuštění vězňů. Když radní odmítali vyjednávat, z jednoho z oken podle kronik vyletěl kámen a zranil člena průvodu (tradice říká, že sám Želivský byl zasažen do monstrance či praporu). Dav to vzal jako znamení.

Dveře i okna šly násilím. Radní byli svlečeni z důstojnosti i doslova strženi k oknům – a letěli. Purkmistr a několik konšelů (v tradičním podání „sedm radních“) dopadli pod věž a rozzuřený dav je dobil. V jediné hodině se z napětí stal otevřený revoluční čin.

Co znamenala „defenestrace“ politicky

Ještě tentýž den převzali radikálové v Novém Městě moc, propustili vězně a rozjeli očistu města podle husitských zásad. Na Hradě zprávy působily jako detonace: král Václav IV. prý po jejich vyslechnutí zkolaboval a o pár týdnů později zemřel (16. srpna 1419). Na trůn měl nastoupit jeho bratr Zikmund Lucemburský, ale u husitů neměl sebemenší důvěru. Už na podzim se země řítí do husitských válek (1419–1434) – první velký evropský konflikt, v němž šlo zároveň o víru, moc i společenské uspořádání.

Kdo byl „vyhozen“

Kroniky se v jménech liší, ale shodují se, že šlo o purkmistra Nového Města a skupinu novoměstských konšelů, tedy nejvyšší městskou vládu. Důležité je, proč právě oni: v očích husitského davu představovali blokádu reforem, věznění stoupenců a spojenectví s „nepřátelskou“ církevní mocí. Cíl byl symbolický – zahodit starý pořádek z oken.

Proč to nebyl „jen výbuch zlosti“

Defenestrace nebyla náhoda. Byla to kulminace dlouhého sporu: kazatelny vs. radnice, ulice vs. paláce, reformní teologie vs. politická moc. A byla to i moderní politická akce – rychlé obsazení klíčového úřadu, vytvoření nových pořádků, mobilizace venkova a přerod protestu ve státní převrat.

Důsledky na desetiletí

• Husitské války začaly prakticky vzápětí.

• Praha se stala centrum revoluce, vznikly vojenské svazy (Táborské, Pražané aj.).

• Po letech bojů se země dopracovala ke kompromisu (Basilejská kompaktáta 1436) – v celé katolické Evropě unikát: legalizace přijímání pod obojí.

• V paměti země se „defenestrace“ stala politickým archetypem: radikální, ale účinné „vyhození moci z okna“.

A ještě jedna z 15. století: 1483

Méně slavná, ale důležitá je i „druhá pražská defenestrace“ (1483). Tehdy utrakvisté provedli v Praze převrat – na Staroměstské, Novoměstské a Malostranské radnici vyhodili z oken několik katolických konšelů a moc ve městě převzali reformně naladění radní. Smysl byl jiný než roku 1419: zabránit návratu starých poměrů a pojistit náboženský smír po husitské éře. I tahle událost ukazuje, jak silně se „okna“ v Praze spojila s politickou změnou.

Proč nás to pořád zajímá

Pražská defenestrace 1419 je příběh o okamžiku, kdy dějiny prudce zrychlí. Je v něm víra i politika, spravedlnost i násilí, symbol i realita moci. A také poučení: když se roky hromadí nevyřešené spory, stačí jediný kámen, aby šly věci – doslova – z okna.