Nero a Velký požár Říma (64 n. l.): mýtus, fakta a následky

Pověst říká, že císař Nero nechal Řím záměrně zapálit, aby si uvolnil místo pro palác Domus Aurea a přitom hrál na lyru. Moderní historikové však zdůrazňují, že jde spíše o politicky motivovaný mýtus. Jisté je jedno: Velký požár roku 64 byl zlomem – zničil většinu města, spustil první státní pronásledování křesťanů a vedl k rozsáhlé přestavbě metropole i k pádu císařovy popularity.

Římské kulisy před katastrofou

V polovině 1. století n. l. vládl Římu rod Julio-Claudijců. Město bylo hustě zastavěné, s úzkými uličkami a množstvím dřevěných insulí (nájemních domů), jejichž přízemí tvořily obchůdky se snadno hořlavým zbožím. Suché léto, silný vítr od Tiberu a prakticky žádné stavební předpisy vytvářely podmínky pro rychlé šíření ohně. V takovém prostředí stačila jiskra – a z tuctového požáru byla městská katastrofa.

Velký požár roku 64:

Podle Tacita vypukl oheň v noci 18./19. července 64 v tabernách u Circus Maximus. Šířil se šest dní, poté se znovu rozhořel na další tři. Z 14 městských regionů byly tři zcela zničeny a sedm těžce poškozeno. Davy prchaly, část lidí rabovala, jiné hlídky naopak bouraly domy, aby vytvořily protipožární pásy.

Kde byl Nero? V době vzplanutí byl v Antiu (dnešní Anzio). Do Říma se vrátil a otevřel své zahrady na Martově poli pro ubytování bezprizorních, nechal dovážet obilí a zastropoval ceny, podle Tacita organizoval i provizorní přístřeší. Přesto se šířily pověsti, že požár sám zosnoval – mimo jiné proto, že dále prosazoval vlastní velkolepou zástavbu.

Zapálil Nero Řím?

Krátká odpověď zní: nelze prokázat. Pověst, že „hrál na housle“, je anachronismus – housle neexistovaly, Nero hrával na citharu a traduje se, že recitoval o záhubě Tróje. Moderní badatelé se spíše kloní k tomu, že šlo o nehodu umocněnou podmínkami města. Mýtus o císaři-žháři patrně posílila nenávist senátorských kruhů a skutečnost, že po požáru zabral obrovské plochy pro Domus Aurea.

Následná opatření: od Domus Aurea k stavebním kodexům

Po požáru Nero spustil největší přestavbu Říma do té doby. Zavedl stavební předpisy: širší ulice, výškové limity pro insuly, zděné a omítané zdi, protipožární zídky a podloubí pro únik chodců, důraz na zásoby vody. Zároveň zahájil stavbu Domus Aurea – „Zlatého domu“ s umělým jezerem a kolosální sochou. Rozsah projektu i náklady (spojené s devalvací denáru roku 64) posílily dojem, že požár Nero zneužil ve svůj prospěch.

Hledání viníka: první pronásledování křesťanů

Aby utišil šeptandu, Nero označil za pachatele křesťany – malou a neoblíbenou komunitu. Podle Tacita byli zatýkáni, mučeni a popravováni (kříž, trhání psy, upálení jako „živé pochodně“ v císařových zahradách). Šlo o první cílené státní pronásledování křesťanů a důležitý moment dějin rané církve.

Dlouhodobé důsledky

Požár přetvořil tvář metropole i politický osud Nera. Urbanisticky posunul Řím k bezpečnějším materiálům a logičtějším ulicím. Politicky však posílil odpor elit, zatížil finance a přispěl k sérii krizí (spiknutí Pisonovo 65, vzpoury v provinciích). V roce 68 ztratil Nero podporu armády i senátu a spáchal sebevraždu, čímž skončila julio-claudiovská dynastie. Na místě jeho jezera později Flaviovci postavili Colosseum – i to je ironická tečka za jeho „zlatými sny“.

• Velký požár Říma byl pravděpodobně katastrofou z prostředí, nikoli cílem zlovolného plánu.

• Nero tragédii využil i řešil: organizoval pomoc a zároveň postavil megalomanský Domus Aurea.

• Politické pomluvy a propaganda z něj udělaly ikonu zla, ale prameny jsou zaujaté; jisté jsou reformy, represálie vůči křesťanům a zásadní proměna města.